.png)
Určitě to znáte. Sílená motivace, máte pocit, že dokážete všechno, ale druhý den to prostě zmizí. Nebo vám to vydrží týden a potom to vzdáte. Nebo dva týdny. Nebo měsíc. Jenže výsledek je často stejný. Časem to vzdáte. Tenhle článek se bude týkat hodně motivace ve sportu, ale dá se to vztáhnout v podstatě na cokoliv v životě.
V rámci motivace platí jedno důležité pravidlo. Pokud je motivace vnější, tak většinou nevydrží. Tím nechci říct, že by byla vnější motivace špatná. Jen se na ni nemůžete spoléhat z dlouhodobého hlediska. Dokáže nakopnout, dokážete díky ní udělat první krok, ale pro konzistenci potřebujete hlavně motivaci vnitřní. Musíte opravdu chtít, musíte si najít důvod, musíte najít svoje "Proč?".
Rád přirovnávám vnější motivaci ke kávě. Podíváte se na nějaké motivační video, cítíte se plní energie a jdete něco dělat. Stejné je to s kávou. Před ní jste unavení, nic se vám nechce. Ale jakmile si ji dáte, jste plní energie a soustředění. Jenže pokud budete pít kávu pravidelně, tak si na ni vaše tělo zvykne a už vám nebude dávat tolik energie jako dřív. Tak si zvýšíte množství. Jenže pak už budete pít tolik kávy, že se vaše tělo na ní stane závislé a žádnou energii vám dodávat nebude. Naopak se bez ní budete cítit úplně nefunkční. Stejné je to s vnější motivací pomocí videí, citátů, knih a podobně. Je v pořádku v malém množství, ale v žádném případě vás dlouhodobě nespasí.
Co je tedy klíčem k tomu získat vnitřní motivaci? V prvé řadě je to určitě trpělivost. Na rozdíl totiž od té motivace vnější, která je nárazová, je vnitřní motivace postupná a buduje se měsíce a někdy i roky. A i tak může někdy zmizet a vy padnete na hubu a už se vám nebude chtít k tomu vrátit. Dám vám příklad z mého osobního života. Vždycky jsem chtěl cvičit. Mít lepší formu, líbit se holkám a věci co kluci ve věku 17-19 určitě znají. Několikrát jsem zkoušel začít. Mnohokrát s vnější motivací, která nikdy nezabrala. A párkrát s motivací vnitřní, která několikrát taky selhala. Minulý rok už jsem toho měl ovšem dost.
Velký impulz byl pro mne rozchod. Zaprvé jsem měl najednou více volného času, zadruhé jsem musel najít činnost, která by mne rozptýlila a kde bych se mohl vybít. Proto jsem začal posilovat. Ze začátku jsem o tom nic extra nevěděl. Prostě jsem cvičil a pomalu se učil z různých videí na Youtube. Impulz byl vnější, ale motivace tentokrát vnitřní. Chtěl jsem si dokázat, že mohu být lepší než jsem byl předtím. Postupem času jsem vystřídal spoustu typů tréninku. A dodnes objevuji nové typy a zkouším je. Časem se obrovskou vnitřní motivací stalo to, že mě to opravdu začalo bavit. Začalo mě bavit sportovat, začalo mě bavit být silný. Schopnost zvednou téměř každého člověka a dokázat s ním dřepovat či zvednout dívku do vzduchu je úžasný.
A to je úplně ten nejlepší případ. Jakmile vás totiž něco začne bavit, tak se to stane vaší největší motivací. Neděláte to už jen pro ten cíl. Děláte to, protože milujete tu cestu.
Nikdy nebudu takový ten super vyrýsovaný kulturista nebo hubený kalistenik prohánějící se na hrazdě. Stačí mi být válečník. Silný jak psychicky, tak fyzicky, kterého nic nezastaví. Navíc miluji jídlo všeho druhu, takže abych se vyrýsoval, tak bych musel běhat 10 kilometrů denně :D
A co tím vším básník chtěl říct? Hledejte motivaci hlavně uvnitř sebe. Lidé kolem vám můžou velice pomoct, ale když přijde na lámání chleba, tak je to celé hlavně na vás. Ať už je to cvičení, práce či jakýkoli koníček. A jakmile to budete dělat kvůli té činnosti samotné a ne kvůli výsledku, pak dosáhnete té nejlepší úrovně a budete vysmátí. Nevzdávejte se jen proto, že párkrát upadnete, zkoušejte to znovu dokud to nedáte. Protože jednou se vám to povede.
V rámci motivace platí jedno důležité pravidlo. Pokud je motivace vnější, tak většinou nevydrží. Tím nechci říct, že by byla vnější motivace špatná. Jen se na ni nemůžete spoléhat z dlouhodobého hlediska. Dokáže nakopnout, dokážete díky ní udělat první krok, ale pro konzistenci potřebujete hlavně motivaci vnitřní. Musíte opravdu chtít, musíte si najít důvod, musíte najít svoje "Proč?".
Rád přirovnávám vnější motivaci ke kávě. Podíváte se na nějaké motivační video, cítíte se plní energie a jdete něco dělat. Stejné je to s kávou. Před ní jste unavení, nic se vám nechce. Ale jakmile si ji dáte, jste plní energie a soustředění. Jenže pokud budete pít kávu pravidelně, tak si na ni vaše tělo zvykne a už vám nebude dávat tolik energie jako dřív. Tak si zvýšíte množství. Jenže pak už budete pít tolik kávy, že se vaše tělo na ní stane závislé a žádnou energii vám dodávat nebude. Naopak se bez ní budete cítit úplně nefunkční. Stejné je to s vnější motivací pomocí videí, citátů, knih a podobně. Je v pořádku v malém množství, ale v žádném případě vás dlouhodobě nespasí.
Co je tedy klíčem k tomu získat vnitřní motivaci? V prvé řadě je to určitě trpělivost. Na rozdíl totiž od té motivace vnější, která je nárazová, je vnitřní motivace postupná a buduje se měsíce a někdy i roky. A i tak může někdy zmizet a vy padnete na hubu a už se vám nebude chtít k tomu vrátit. Dám vám příklad z mého osobního života. Vždycky jsem chtěl cvičit. Mít lepší formu, líbit se holkám a věci co kluci ve věku 17-19 určitě znají. Několikrát jsem zkoušel začít. Mnohokrát s vnější motivací, která nikdy nezabrala. A párkrát s motivací vnitřní, která několikrát taky selhala. Minulý rok už jsem toho měl ovšem dost.
Velký impulz byl pro mne rozchod. Zaprvé jsem měl najednou více volného času, zadruhé jsem musel najít činnost, která by mne rozptýlila a kde bych se mohl vybít. Proto jsem začal posilovat. Ze začátku jsem o tom nic extra nevěděl. Prostě jsem cvičil a pomalu se učil z různých videí na Youtube. Impulz byl vnější, ale motivace tentokrát vnitřní. Chtěl jsem si dokázat, že mohu být lepší než jsem byl předtím. Postupem času jsem vystřídal spoustu typů tréninku. A dodnes objevuji nové typy a zkouším je. Časem se obrovskou vnitřní motivací stalo to, že mě to opravdu začalo bavit. Začalo mě bavit sportovat, začalo mě bavit být silný. Schopnost zvednou téměř každého člověka a dokázat s ním dřepovat či zvednout dívku do vzduchu je úžasný.
A to je úplně ten nejlepší případ. Jakmile vás totiž něco začne bavit, tak se to stane vaší největší motivací. Neděláte to už jen pro ten cíl. Děláte to, protože milujete tu cestu.
Nikdy nebudu takový ten super vyrýsovaný kulturista nebo hubený kalistenik prohánějící se na hrazdě. Stačí mi být válečník. Silný jak psychicky, tak fyzicky, kterého nic nezastaví. Navíc miluji jídlo všeho druhu, takže abych se vyrýsoval, tak bych musel běhat 10 kilometrů denně :D
A co tím vším básník chtěl říct? Hledejte motivaci hlavně uvnitř sebe. Lidé kolem vám můžou velice pomoct, ale když přijde na lámání chleba, tak je to celé hlavně na vás. Ať už je to cvičení, práce či jakýkoli koníček. A jakmile to budete dělat kvůli té činnosti samotné a ne kvůli výsledku, pak dosáhnete té nejlepší úrovně a budete vysmátí. Nevzdávejte se jen proto, že párkrát upadnete, zkoušejte to znovu dokud to nedáte. Protože jednou se vám to povede.
Síla s vámi
J. D.
Žádné komentáře:
Okomentovat